Škola v Jindřichově
Druháčkové se vydali na ozdravný pobyt do Jindřichova. Abychom to měli zajímavé, kufry jsme poslali po panu Balouškovi ještě den před, a my se vydali autobusem do České Lípy a vlakem do Liberce. V Liberci jsme si dali svačinu a přestoupili na vlak do Jabloneckých Pasek. Z Jabloneckých Pasek jsme pěší túrou mířili až na chatu MUHU, kde nás čekala odměna v podobě naservírovaného oběda. Naobědvali jsme se, ubytovali se, prozkoumali okolí chaty a v pohodlných botách jsme se vydali porozhlédnout po krajině. Chtěli jsme zajít na chatu Jindřichovku na zmrzlinu, jenže po cestě žáci přivolali velkou bouřku. Zpíváním: „ My chceme déšť!“, se prosba vyslyšela a z ničeho nic začalo pršet, než jsme se stihli schovat v jenom altánku, promokli jsme na kost.
Druhý den jsme začali hned zvesela rozcvičkou v trávě. Po snídani jsme se vrhli na nutné opakování učiva a poté na hry v přírodě, hráli jsme fotbal, badminton, divadlo a někteří jen fandili. Odpoledne jsme šli na rozhlednu Bramberk, kde nás přivítali místní kozy s kůzlaty, které nám hned kontrolovaly batůžky, jestli tam nemáme něco dobrého.
Večer nám pan Kolařík upekl buřtíky, na kterých jsme si moooc pochutnali, žáci nám zahráli divadlo a šli jsme do peřin.
Třetí den jsme se vydali kolem biatlonového okruhu na Jabloneckou přehradu. Kde jsme ochutnali skvělou vanilkovo-borůvkovou zmrzlinu. Vyčvachtali jsme si nohy a vzhůru zpět na chatu! Ten den děti měly v úmyslu zakončit u pohádky, ale netušily, že paní učitelka běhá po lese a připravuje stezku odvahy. Někteří se báli, jiní se jen smáli. Ale všichni si jí užili i se sladkou odměnou.
Čtvrtý den jsme prodloužili budíček, až na půl osmou, protože po večerním programu děti odmítaly vstávat. Ten den jsme toho ještě spousty stihli. Konečně jsme došli k chatě Jindřichovce na jejich vyhlášenou zmrzlinu, a ani jsme nezmokli. Navštívili jsme kamenný Hřib a obešli po vrcholcích celý Jindřichov. Večer vypukla karnevalová diskotéka. Rozdali se diplomy, pamětní listiny a unavení, ale spokojení žáci padli do svých postelí.
Pátý den nás čekalo balení a odjezd domů. Balení bylo nezáživné, jak tomu tak bývá. Ale zmákli jsme to. Cesta domů byla trošku hektická, protože české dráhy nezklamaly a měli jsme zpoždění. Hodný pan řidič na nás v Lípě počkal a na čas jsme se dostali do Dubé za rodiči, kteří na nás už netrpělivě čekali.
Zakončení pobytu: Zvládli jsme to!
Bc. Tereza Jelenová
