56 odvážlivců od 1. až po 9.třídu

Když se řekne Stezka Českem, většina lidí si představí dlouhé kilometry, nádhernou přírodu a překonávání vlastních limitů. 45 dětí a 11 dospělých přesně toto zažilo. Na několik dní jsme se vydali do Krušných hor, abychom společně poznali krásy tohoto jedinečného pohoří, otestovali svou vytrvalost a vytvořili vzpomínky, na které budeme ještě dlouho vzpomínat.

12 km

Naše cesta začala v Měděnci, kde nás vysadil řidič autobusu se slovy:“A zbytek si už dojděte“. Tak jsme vyrazili vstříc horským hřebenům a nekonečným lesům. Hned první kroky ukázaly, že nás nečeká jen obyčejný výlet, ale skutečné dobrodružství. Vše zatím „na pohodu“. Cestou jsme ještě navštívili Lesní bar Šlápota u Vápenky.

První den jsme dorazili do Krušnohorské, kde na nás čekalo ubytování v Krušnohorský Poutník

Je vidět, že Poutník vznikal s láskou ke Krušným horám i k lidem, kteří jimi procházejí. Právě tady jsme si naplno uvědomili, že Stezka Českem není jen o kilometrech, ale také o místech a lidech, kteří poutníkům otevírají dveře, děkujeme tedy ještě jednou panu majiteli Petru Mikšíčkovi.

Večer: ponocování, povídání si, courání na záchod, hluk

14 km

Následující den nás čekala jedna z nejkrásnějších částí celé trasy. Přes nejvyšší vrchol Krušných hor Klínovec jsme pokračovali směrem k Božímu Daru. Výstup prověřil fyzickou kondici všech účastníků. Právě zde jsme si obrazně i doslova „sáhli na dno“. Unavené nohy, těžké batohy a dlouhé kilometry daly zabrat malým i velkým. O to větší však byla radost, když jsme společně dorazili do cíle etapy. Děti ukázaly obdivuhodnou odolnost a mnohdy překvapily i dospělé svou vytrvalostí. Co nás trošku odrovnalo bylo na samotném vrcholu zavřené občerstvení. Ale vše bylo, jak má být a cca po kilometru a půl jsme objevili otevřené bistro, kde nás zachránila příjemná a vtipná obsluha. Za to děkujeme pane Dr. Martine z hor . Krásná Vyhlídka Klínovec, po zaslouženém odpočinku jsme pokračovali do Božího daru. Ubytování se nám moc líbilo a doporučujeme ho na 100 %. Kapacitně jsme s tímto měli trošku všude problém, bylo nás prostě více, tak někdo musel spát na zemi, ale takový luxus jsme ani nečekali, byla sprcha, byl záchod a teplo. Kdo by chtěl dát tip, tak je to Chata Libela. Večeři jsme měli v Radničním sklípku. Po celodenním šlapání byly kupodivu talíře prázdné.

Večer: povídání si, courání na záchod, ticho, spánek

16 km

Z Božího Daru naše cesta pokračovala do Horní Blatné. Krušné hory nám po celou dobu nabízely nádherné výhledy, rozlehlé louky, hluboké lesy i stopy bohaté hornické historie. Každý den přinášel nové zážitky a nové výzvy. I tady to nebylo bez komplikací. Opět nás zradilo občerstvení, které jsme měli dokonce i domluvené, protože jsme tento kus cesty šli zkušebně jen učitelé před 14 dny. Ale jsme rádi, že se tak vlastně i stalo, protože i to nás učí a příště si už na dně batohu necháme nějakou záchranu. Kdo se ale dobře nasnídal a využil možnost nakoupit si v obchodě, tak ten tuhle nepříjemnost ani nepostřehl. V Horní Blatné jsme měli připravenou večeři v místní restauraci a hotelu Modrá hvězda, kde jsme dokonce i přespali. Velmi si vážíme toho, že jsme nakonec místo sálu mohli využít pokoje a zažít tak maximální servis. V tak početné skupině si přespání v lese ani nedovedeme zatím představit a ukázalo se, že mít postel, sprchu a zajištěné jídlo je prostě neskutečná úleva pro všechny. Dospěláci ještě pivo, abychom to upřesnili.

Večer: ticho, ticho, ticho, spánek, spánek, spánek

12 km

Poslední pěší etapa vedla až do Nejdku. Přestože únava byla znát na každém kroku, blížící se závěr dodával všem energii. Každý kilometr navíc byl důkazem odhodlání celé skupiny a ukázkou toho, čeho lze dosáhnout. Po dokončení horské části naší výpravy jsme nasedli na vlak a přesunuli se do krásného lázeňského města Karlovy Vary. Zde jsme si po dnech strávených na stezkách dopřáli zasloužený odpočinek. Slunečné počasí, kolonády, léčivé prameny a jedinečná lázeňská atmosféra vytvořily dokonalou tečku za celým putováním. Procházky městem, ochutnávka minerálních pramenů i chvíle pohody na slunci byly příjemnou odměnou za všechny zdolané kilometry.

________________________

= 54 km

Podtrženo sečteno a nachozeno 54 km (bez individuálních tras)

Odhadem i s procházkou po Varech, návštěvou obchodů předešlé dny a běhání po chalupách

=60 km

Naše putování po Stezce Českem v Krušných horách nebylo jen o chůzi. Bylo především o spolupráci, přátelství, vzájemné pomoci a překonávání vlastních hranic. Čtyřicet pět dětí a jedenáct dospělých vytvořilo skvělý tým, který společně zvládl náročné okamžiky i radostné chvíle. Domů jsme si neodvezli jen unavené nohy, ale především spoustu zážitků, nových zkušeností a pocit, že společně dokážeme mnohem víc, když chceme, nebo snad i musíme.

Stezka Českem nám opět ukázala, že ty nejkrásnější cesty jsou hlavně o lidech, kteří po nich kráčejí společně, proto děkujeme rodičům za společné putování a odvahu jít s námi, s námi učiteli. Jsme zkrátka jiný druh.

A největší DĚKUJI patří dětem, které šly.

My ze ZŠ DUBÁ

Po zasloužené pauze jsme se vydali na zpáteční cestu přes hlavní pláž zpět do Doks. Výlet se vydařil a počasí nám přálo.

Sedm statečných osmáků

V pátek 19. června jsme se sešli s dětmi na hřišti u autobusového nádraží, abychom se společně rozloučili s končícím školním rokem a zároveň dodatečně oslavili Den dětí. Pro děti jsme přichystali 8 zábavných soutěží, za jejichž plnění děti dostávaly speciální bankovky. Na ty jsme si už předem vyrobili v družině papírové peněženky na krk. Za tyto vysoutěžené peníze si pak mohly děti nakoupit v improvizovaném obchodě, který byl velmi dobře zásoben. Protože bylo opravdu velké horko, snažili jsme se soutěžit ve stínu a přikusovat k tomu osvěžující ovoce. Nicméně to pravé osvěžení přijelo ve velkém červeném autě, v jehož nádrži byl dostatek vody k vydatné sprše. Moc děkujeme místním hasičům za tohle překvapení. Také děkujeme Městu Dubá a Metrostavu za elektřinu a pochopení. Vychovatelky ŠD a ŠK

Na programu byla také zábavná desková hra nesoucí jméno tohoto umělce „Picasso“, do které se všichni s nadšením zapojili. Za svou snahu, krásné obrázky a skvělou náladu děti dostaly sladkou odměnu. Návštěva se moc povedla a už teď se všichni těší na další společné setkání!

Zdenda se sokolnictví aktivně věnuje a doma společně s rodinou chová řadu zajímavých dravců. Některé z nich nám také přivezl ukázat a poutavě o nich vyprávěl. Děti se dozvěděly mnoho zajímavostí o jejich životě, výcviku i péči, kterou tito nádherní ptáci vyžadují.

Nadšení a obdiv byly vidět na každém kroku a úžasné bylo, přiblížit všem zúčastněným svět, se kterým se běžně nesetkají.

Zdendovi a jeho rodině moc děkujeme za ochotu podělit se o své zkušenosti a přejeme mu, aby mu jeho vášeň pro sokolnictví přinášela i nadále spoustu krásných zážitků.

My ze ZŠ Dubá

Ve školním roce 2025 – 2026 měli páťáci možnost pracovat v celoročním projektu Pilíře života, který  vedly lektorky z GEOPARKU Ralsko. Projekt byl podpořen Libereckým krajem.

Během aktivních setkání měli  možnost zkoumat vodu/vlastnosti, její význam pro život/, využití vody člověkem/.  Zjistili, že bez vody nefunguje nic ani v lidském těle.

Poznali půdu, její obyvatele, do badatelského deníku zapisovali změny v kompostéru, třídili odpady a zkoumali dobu jejich rozložení.

Navštívili čističku odpadních vod v Dubé. Zjistili cestu vody, než se dostane k nim domů do kohoutku.

Byli   v lese u Mlýnku, kde si vyzkoušeli různé vědomostní i pohybové aktivity. Poznávali stromy, přiřazovali list a plod v podobě pexetria, vytvářeli stromová patra jak na obrázku, tak i pohybem, vyzkoušeli si na vlastní kůži fotosyntézu, kdy si v závodě předávali vodu s cukrem. Lovili hmyz a pozorovali, které druhy se mohou v lese vyskytovat. Nakonec si zahráli na potravní řetězec, kdy sbírali kelímky s obrázky a sázeli je na sebe podle toho, kdo se čím živí.

V aktivitě v Nedamově u Černého rybníka lovili, zkoumali pomocí lupy vodní živočichy.

Neuvěřitelné zážitky ze všech aktivit!

Děkujeme moc za možnost pracovat v takových zážitkových programech.

Těšíme se už teď na další!

Mgr. Jana Mašková ,Mgr. Petra Makovičková, Bc. Iva Stýblová

Navzdory nepříznivé předpovědi počasí jsme vyrazili do míst, kde bylo počasí opravdu divoké… Ale nevadí, i my umíme být pěkně divocí! Zažili jsme jemné kapky deště i pořádné lijáky, hřálo nás sluníčko i mírně spálená ramena a kdo nestihl slunce, mohl si užít pořádné „zažehnutí“ kopřivou.

Nechyběl adrenalin ani chvíle pohody, tajné noční návštěvy na pokojích, povídání, hry při baterce a spousta společných zážitků, na které budeme opravdu vzpomínat.

Vyzkoušeli jsme si přípravu vlastních snídaní, svačin i večeří, ale dopřáli jsme si také skvělé obědy od profesionálů. Na vrcholu Jedlové jsme se potkali s našimi šesťáky a navštívili také třeťáky ze Zákup v místě jejich školandy. Společně jsme hráli Bingo, povídali si a Liborek dokonce narazil na své kamarády z fotbalu. Bazén, byl naše relax zóna po návratu z každodenního poznávání Lužických hor.

Po celou dobu jsme se setkávali s milými a ochotnými lidmi, počínaje panem majitelem, dále pak v restauracích, na adrenalinových aktivitách i v dopravních prostředcích. Patří jim naše velké poděkování.

Obrovské DĚKUJI patří i našim skvělým rodičům. Díky jejich podpoře jsme se školandy mohli zúčastnit. Pustili nás, zaplatili nám ji , vybavili nás kapesným a navíc nás zásobili spoustou dobrot, které nám dodávaly energii. A že se hodila!

Děkujeme rodičům Terezky a Máťi za přepravu zavazadel. Cestovat „nalehko“ je přece jen mnohem pohodlnější.

Velké poděkování patří i paní ředitelce, která stejně nás jako ostatní třídy podpořila při naši školandě a uvolnila část finančních prostředků z OP JAK.

Naším cílem bylo nachodit 67 kilometrů. No… úplně to nevyšlo. Chybělo nám jen pár kiláčků. Možná kdybychom zůstali do neděle… té přespříští…nebo té další, zvládli bychom to!

Děkujeme za všechno. Byla to školanda plná společných chvil, na které budeme rádi vzpomínat. Třeťáci

Co dodat na úplný závěr?

Jsou to už opravdoví parťáci a bylo nám s nimi moc fajn. „DÍKY, VY NAŠI MIMOZEMŠŤANÉ.“

TU Janča, AP Renča

Veronika Pejpalová, Veronika Zítková a Markéta Maříková

Tomáš Ehrenberger, Jaroslav Hochmut, Veronika Pejpalová