Ve školním roce 2025 – 2026 měli páťáci možnost pracovat v celoročním projektu Pilíře života, který  vedly lektorky z GEOPARKU Ralsko. Projekt byl podpořen Libereckým krajem.

Během aktivních setkání měli  možnost zkoumat vodu/vlastnosti, její význam pro život/, využití vody člověkem/.  Zjistili, že bez vody nefunguje nic ani v lidském těle.

Poznali půdu, její obyvatele, do badatelského deníku zapisovali změny v kompostéru, třídili odpady a zkoumali dobu jejich rozložení.

Navštívili čističku odpadních vod v Dubé. Zjistili cestu vody, než se dostane k nim domů do kohoutku.

Byli   v lese u Mlýnku, kde si vyzkoušeli různé vědomostní i pohybové aktivity. Poznávali stromy, přiřazovali list a plod v podobě pexetria, vytvářeli stromová patra jak na obrázku, tak i pohybem, vyzkoušeli si na vlastní kůži fotosyntézu, kdy si v závodě předávali vodu s cukrem. Lovili hmyz a pozorovali, které druhy se mohou v lese vyskytovat. Nakonec si zahráli na potravní řetězec, kdy sbírali kelímky s obrázky a sázeli je na sebe podle toho, kdo se čím živí.

V aktivitě v Nedamově u Černého rybníka lovili, zkoumali pomocí lupy vodní živočichy.

Neuvěřitelné zážitky ze všech aktivit!

Děkujeme moc za možnost pracovat v takových zážitkových programech.

Těšíme se už teď na další!

Mgr. Jana Mašková ,Mgr. Petra Makovičková, Bc. Iva Stýblová

Navzdory nepříznivé předpovědi počasí jsme vyrazili do míst, kde bylo počasí opravdu divoké… Ale nevadí, i my umíme být pěkně divocí! Zažili jsme jemné kapky deště i pořádné lijáky, hřálo nás sluníčko i mírně spálená ramena a kdo nestihl slunce, mohl si užít pořádné „zažehnutí“ kopřivou.

Nechyběl adrenalin ani chvíle pohody, tajné noční návštěvy na pokojích, povídání, hry při baterce a spousta společných zážitků, na které budeme opravdu vzpomínat.

Vyzkoušeli jsme si přípravu vlastních snídaní, svačin i večeří, ale dopřáli jsme si také skvělé obědy od profesionálů. Na vrcholu Jedlové jsme se potkali s našimi šesťáky a navštívili také třeťáky ze Zákup v místě jejich školandy. Společně jsme hráli Bingo, povídali si a Liborek dokonce narazil na své kamarády z fotbalu. Bazén, byl naše relax zóna po návratu z každodenního poznávání Lužických hor.

Po celou dobu jsme se setkávali s milými a ochotnými lidmi, počínaje panem majitelem, dále pak v restauracích, na adrenalinových aktivitách i v dopravních prostředcích. Patří jim naše velké poděkování.

Obrovské DĚKUJI patří i našim skvělým rodičům. Díky jejich podpoře jsme se školandy mohli zúčastnit. Pustili nás, zaplatili nám ji , vybavili nás kapesným a navíc nás zásobili spoustou dobrot, které nám dodávaly energii. A že se hodila!

Děkujeme rodičům Terezky a Máťi za přepravu zavazadel. Cestovat „nalehko“ je přece jen mnohem pohodlnější.

Velké poděkování patří i paní ředitelce, která stejně nás jako ostatní třídy podpořila při naši školandě a uvolnila část finančních prostředků z OP JAK.

Naším cílem bylo nachodit 67 kilometrů. No… úplně to nevyšlo. Chybělo nám jen pár kiláčků. Možná kdybychom zůstali do neděle… té přespříští…nebo té další, zvládli bychom to!

Děkujeme za všechno. Byla to školanda plná společných chvil, na které budeme rádi vzpomínat. Třeťáci

Co dodat na úplný závěr?

Jsou to už opravdoví parťáci a bylo nám s nimi moc fajn. „DÍKY, VY NAŠI MIMOZEMŠŤANÉ.“

TU Janča, AP Renča

Veronika Pejpalová, Veronika Zítková a Markéta Maříková

Tomáš Ehrenberger, Jaroslav Hochmut, Veronika Pejpalová

Naše družina se pustila do vaření! Společně jsme naplánovali menu, sepsali seznam a každý přiložil ruku k dílu tím, že přinesl potřebné ingredience. V kuchyňce jsme pak zamotali ty nejchutnější tortilly. Dětem moc chutnalo a celé odpoledne jsme si skvěle užili!

Iva Stýblová

Tento okamžik však nezadržitelně nastal v tomto týdnu na místě, které svým názvem symbolicky popřálo mnoho štěstí v budoucích životech — totiž v kempu Čtyřlístek ve Starých Splavech.

Už to nebylo o tom, jaké to bude příští školní rok v dalším ročníku. Už to nebylo o tom, kam bychom se ještě spolu mohli podívat. Bylo to jen o tom být naposledy spolu, povídat si a vzpomínat, blbnout při večerních schovkách, sejít se „tajně“ na jednom pokoji, spořádat hromadu mlsání a přitom si užít spoustu legrace.

Z pohledu nás dospělých nelze nevidět, že se z těch malých dětí vyloupli dospívající lidé, kteří čím dál méně potřebují naši podporu a postupně se již dokážou stále pevněji stavět na vlastní nohy.

Z pohledu třídního učitele musím ocenit i to, že se všichni na našem posledním výletu chovali velice zodpovědně a za celou dobu jsme neřešili žádný problém.

A tak nezbývá než doufat, že až se každý z nich vydá svou vlastní cestou, někdy si na ten společný náhrdelník vzpomene. Na jednotlivé korálky, které spolu navlékali, na chvíle, které je spojovaly. A že i když se nit společných let uzavřela, vzpomínky zůstanou navždy jejich součástí.

Tomáš Ehrenberger a Eva Houžvičková

Bláto, adrenalin a hrdost. Na Jedlové nás nezastavil ani déšť!

Dnešní výlet na horu Jedlová byl přímo adrenalový. Předpověď počasí sice slibovala deštivé kapky, ale my jsme se nenechali odradit a vyrazili za pořádným outdoorovým dobrodružstvím. A stálo to za to!

Co jsme všechno zvládli?

Obří houpačku, mokrý výšlap na vrchol, lanový park v korunách stromů a bahenní sjezd na koloběžkách. Domů se sice vracíme mokří a špinaví od hlavy až k patě, ale s obrovským úsměvem. Dokázali jsme, že nejsme z cukru! Velká pochvala všem za statečnost a super náladu v dešti.

Jaroslav Hochmut a Jitka Grosmanová

Naši školu těmito moderními technologiemi postupně dovybavujeme a snažíme se držet krok s dobou i s potřebami současných žáků. Velké poděkování patří paní ředitelce, která nové trendy ve vzdělávání aktivně sleduje, podporuje jejich zavádění do výuky a motivuje nás, učitele, k dalšímu vzdělávání. Díky její podpoře máme možnost učit se novým metodám a přístupům a následně je předávat dětem tak, aby pro ně byla škola místem plným objevování a smysluplného učení.

Třeťáci, Mgr. Jana Pancová, Renata Andresová

Letos jsme vyrazili objevovat krásy Českého ráje. Hned pondělní cesta byla velké dobrodružství – cestovali jsme vlakem a museli jsme třikrát přestupovat, než jsme dojeli do stanice Karlovice – Sedmihorky. Odtud jsme šli pěšky do penzionu Podháj, který se stal základnou našich objevných výšlapů. Ten první směřoval do Lázní Sedmihorky a přes Myší díru k zámku Hrubá Skála. Při zpáteční cestě jsme obdivovali Adamovo lože a díky skvělému počasí jsme viděli i Trosky. Den dětí jsme oslavili hraním minigolfu.

Druhý den jsme se vydali s lektorkou SEV Sedmihorky na Dětskou lesní naučnou stezku. Nejvíce z nových objevů nás zaujal nejstarší strom českého ráje – 350 let starý dub.

Středeční nepříznivé počasí nás zastihlo při luštění rébusů, řešení veselých slovních úloh a při hraní her. Odpoledne jsme pak vyrazili ke hradu Valdštejnu a nedalekým lesním pramenům.

Celý čtvrteční den jsme strávili ve skalách. Ty se pro nás staly velkou inspirací – pozorovali jsme jejich tvary a vyprávěli jsme si o tom, co nám jejich podoba připomíná. Také jsme hledali stopy po zdejších živočiších, lezli do roklí a průchodů. Překvapením byla borůvková svačinka.

Den odjezdu vyzkoušel naši odvahu, na vlak jsme šli ve velkém lijáku. Ale zvládli jsme to a v pořádku jsme se vrátili domů… tak zase příště, na další výpravě!

Druháci