Šesťáci na adaptačním kurzu
Adaptační kurz zažijí většinou školáci poprvé až v prvním ročníku střední školy. Proč ale neuskutečnit takovou akci při přechodu dětí z prvního na druhý stupeň základní školy? Děti během pobytu poznají svou novou třídní učitelku a ona naopak pozná je a utvoří si lepší přehled o nových žáčcích. Tuto myšlenku jsme letos po dlouhé době zrealizovali na naší škole v Dubé.
V pondělí 18 .9. 2017 se šestá třída vypravila se svou novou třídní učitelkou Miroslavou Sochovou a výchovnou poradkyní Janou Pytlounovou na třídenní adaptační kurz do areálu Základní školy v Osečné. V programu nechyběly týmové hry, turistické aktivity, zajímavosti, poznávání okolí.
Hned první den jsme prozkoumali blízké okolí. Vydali jsme se k prameni Ploučnice a do Lázní Kundratic. Do cesty se nám pletly houby a to natolik, že jsme měli za chvíli každý plné ruce. Překvapilo nás, že tam rostou i uprostřed města. V Lázních Kundraticích jsme zjišťovali informace a zajímavosti o tomto místě od lázeňských hostů. Nakonec jsme tam ještě trénovali pyramidu. Pokračovali jsme krásnou lesní stezkou po dřevěných chodníčcích a rozhodli se pomoci jedné babičce ve sběru hub. Darovali jsme jí všechny naše houby. Měla takovou radost, že i nás to potěšilo. Poslední naší zastávkou byla krásná podívaná na Chrástenský vodopád. Noc byla krutá, protože se začaly objevovat první mrazíky. Málem nám umrzly paní učitelky.
Druhý den nás čekal celodenní výlet do Hamru na Jezeře a Stráže pod Ralskem. Po vydatné snídani jsme neváhali a vyrazili. Cesta se neobešla bez malých zastávek a plnění úkolů. Snažili jsme se i o hezké třídní fotografie. Dokonce bychom přežili v přírodě, protože jsme si postavili obytné chýše z přírodních materiálů. V Hamru na Jezeře jsme se naobědvali a pokračovali do Stráže pod Ralskem, protože za dobrým obědem musí následovat přeci sladká třešnička. Sladkou třešničkou v tomto případě byla návštěva cukrárny s 99 druhy zmrzliny. Cestou zpět jsme samozřejmě nemohli vynechat Stohánek. Bohužel jsme nestihli Děvín a další krásy v okolí, tak proč nejet znovu? Večer přišlo velké stěhování národů. Tým EMOJI a tým OSEČNÍCI se stěhovali do tělocvičny za teplem. Hurá. Konečně přišla večeře. Opékání buřtů a společný moderní zpěv u ohně (moderní= kytaru nahradil mobilní telefon a reprák) mělo své kouzlo. Byli jsme všichni tak unavení, že jsme ani neuskutečnili stezku odvahy. Popravdě bychom pak museli začít psát „Deník velkých poseroutků“ a to se nám nechtělo.
Třetí den byl plný týmových her a hodnocení kurzu. Hráli jsme hry s obručí, kelímky, hry na zapamatování, hry na dobrou spolupráci, hry na rozvoj důvěry a také hry na zapojení mimických svalů, kde nám jako pomůcka posloužila čokoláda. Nakonec jsme nakreslili své přezdívky na výzdobu třídy, sbalili, uklidili a vykročili si na autobus.
Tento výlet se ukázal jako přínosný pro budoucí práci v třídním kolektivu. Děti byly naprosto skvělé a do všech aktivit šly naplno a s obrovským zájmem.
Chtěli bychom poděkovat rodičům za důvěru, městskému úřadu za odvoz bagáže a Základní škole v Osečné za skvělý přístup a dobré jídlo.
Postřehy žáků:
- Adaptační kurz jsem si užila. Chatky byly krásné. Rozdělili jsme se na dva týmy: OSEČNÍCI A EMOJI. Plnili jsme různé úkoly jako např. stavění domků v lese, dostat čokoládu do pusy pomocí mimických svalů, udělat z našich těl obrazec, aj. V úterý jsme byli ve vyhlášené zmrzlinárně ve Stráži pod Ralskem a na Stohánku, viděli jsme Chrastenský vodopád. Náš tým Osečníků vyhrál.
- Bydleli jsme v chatkách, ale tam byla strašná zima, takže druhou noc jsme spali v tělocvičně. V úterý jsme šli na celodeňák a dali jsme si oběd. Já jsem měla smažák a hranolky, bylo to moc dobré. Ve Stráži pod Ralskem jsem si dala žvejkačkovou zmrzlinu a snikrs, bylo to super.
- Druhý den jsme si zašli na oběd do restaurace a dále cestovali na kopec Stohánek, kam vedlo 80 schodů. Pak už jsme nemohli a autobus nás odvezl zpátky na chatky.
- Paní učitelka Pytlounová nám řekla, že půjdeme na procházku jenom kousek do Osečné, ale šli jsme 15 kilometrů.
- Líbilo se mi ještě jak jsme v úterý večer seděli jako celá třída u ohně. Bavili mě i hry, vůbec se mi nechtělo jet domů. Bavilo mě i jak u nás blízko byli ty nutrie.
- Bylo tam hezké počasí i když ráno zima. Byli jsme na výletech a jeden den jsme ušli 20 kilometrů. Líbila se mi hra s kelímkama. Bylo to moc fajn.
- Nejvíc se mi tam líbilo jak jsme hrály různé hry a nelíbily se mi ty dlouhé procházky, mám z nich teď nataženej sval. Jinak jsem se měla dobře a nikdy jsem se tam nenudila. Vždycky tam byla sranda a bilo tam veselo.
- A bavil mě i ten konec třeba jako výhra, pokřik a jízda linkovým autobusem.
35 kilometrů? Pro šesťáky žádný problém…
Mgr. Miroslava Sochová, Jana Pytlounová
