Šesťáci na adaptačním pobytu
DEN PRVNÍ
Jupí, jedeme do Lázní Kundratic. Už se těšíme, jak nám paní učitelky připraví procedury v podobě šlapání kilometrů a poznávání okolní přírody. Cesta nám utíká. Třikrát nastupujeme a vystupujeme. Poslední přestup i těm největším „stýskačům“ vykouzlí úsměv na tváři. Ze Stráže pod Ralskem jede vtipný pan řidič, který nás mile pozdraví a ihned pouští dětské písničky. Zpíváme a smějeme se. Vrcholem celé jízdy je zakroužení na cílové zastávce a opravdu honosné rozloučení. Řidič: „Nezastavujeme, máme zpoždění. Hola hej a třikrát na mě zamávej a raz dva tři ahooooooj.“ Ubytováváme se a máme 2 hodiny čas na oběd a hry. Využíváme venkovní hřiště a hrajeme fotbal, badminton, ping-pong a stolní fotbálek. Odvážlivci využívají i kopcovitý terén a trénují parkour. Po rozdělení do náhodných skupin neprotestujeme a odcházíme k pramenům Ploučnice. Neodoláme a zastavujeme v místní cukrárně a infocentru, kde nakupujeme a nakupujeme. U pramene nás čeká první úkol. Vyjmenováváme všechna velká města, kterými protéká řeka Ploučnice. Po procházce místní vesnicí se vracíme do Lázní Kundratic, kde se setkáváme s několika nutriemi. Lázeňští hosté užívají sluníčka a odpočívají na kolonádě. My toho využíváme a jdeme na průzkum. Zjišťujeme mnoho zajímavých informací. Hosté mají radost, že se o ně zajímají děti a nebýt jejich večeře, povídáme ještě teď. Byla to obrovská zkušenost, protože jsme měli pochopitelně obavy a strach z odmítnutí. Lázně léčící pohybový aparát člověka jsou kouzelné. Myslíme si, že léči i duši, protože tolik spokojených lidí na jednom místě jsme už dlouho neviděli. Procházíme kolem naší chalupy a někteří z nás už nechtějí pokračovat. Prý 4 km stačí. Ovšem my se nevzdáváme a po splnění dalšího úkolu, kdy tvoříme ze svých těl různé obrazce, se vydáváme na vodopády. Vodopády nás mile překvapí a toužíme se vykoupat. Proč je ale taková zima? V závěru samotného dne si pochutnáváme na skvělé večeři, kterou připravila 1. skupina a pomalu lezeme do pelíšků, abychom nabrali síly na další den. 2. skupina ještě umývá nádobí a následně se přidává ke spáčům. To byl ale bájo den.
DEN DRUHÝ
Vstáváme kolem půl 8. a z kuchyně se line vůně čerstvého křupavého pečiva a teplého kakaa. Čeká nás náročný den, ale my se nedáme. Po vydatné snídani se vydáváme na cestu plnou úkolů a zajímavých míst. Paní učitelka slibuje, že je to jen pár kilometrů. Realita je ale nějakých 13 km. Jdeme po krásné lesní cyklostezce z Lázní Kundratic do Stráže pod Ralskem. Cestou cvičíme jógu, svačíme a zase svačíme, stavíme obydlí pro jednotlivé skupiny apod. Odměnou nám je několik druhů zmrzliny ve vyhlášené cukrárně. Na chalupu jsme dojeli pro jistotu autobusem. Čekal nás poslední večer. Příprava pozdního oběda proběhla rychle. My jsme byli tak unavení, že jsme ani nezlobili. Večer jsme poslouchali písničky, grilovali masíčko a mlsali. To byl ale bájo den.
DEN TŘETÍ
To tak rychle uteklo? To není ani možné. Už musíme domů. Domů nám ani tak nevadí ale do školy…? Ach jo. Balíme, balíme a po příjezdu domů padneme za vlast.
(Mgr. Jana Pytlounová, Veronika Pejpalová, Mgr. Zdeňka Šepsová a její 6. třída)
