Z žáků páté třídy se v únoru stali básníci. Po koulování, stavění sněhuláků a sáňkování sáhli po perech a vymýšleli básničky na zadaná slova. Jahoda, sluníčko, skřítek a tanec nám evokují jaro a léto, trochu jsme tedy u toho vymýšlení rozmrzli. Básničky se různily, každá byla jiná a vyprávěla trochu jiný příběh. S básnickým střevem někdy pomohly i rodiny a vznikla velmi pěkná dílka. Autoři poté doplnili svá dílka ilustracemi a došlo na hromadný přednes. Moc jsme si to užili a už plánujeme další takovou akci.
NA JAHODY
JIŘÍ TŮMA
Žil byl jeden skřítek Vítek,
ten měl doma osm dítek,
hodnou ženu Blaženu
a ve skále dům z kamenů.
Když byl jednou prázdnej špajz,
skřítek Vítek řek: herňajs!
Musíme jít sbírat plody,
jdeme všichni na jahody.
Nebe modrý, sluníčko svítí,
létem voní luční kvítí.
Skřítci tančí na paloučku,
jahody sbírají do kloboučku.
Když už mají zásobičku,
odpočinou si na chviličku
a pak se zase vrátí z dáli,
pěkně domů do svý skály.
Večer všichni spočítají,
kolik jahod vlastně mají.
Už se těší na dobroty,
na knedlíky, na kompoty.
PROČ MÁM RÁD SLUNÍČKO¨
JAKUB RŮŽIČKA
Na létě mám nejradši,
jak se slunce otáčí.
Zahřeje mě do tváří,
zapískají komáři.
Na záhonku lahoda,
červená se jahoda
a já prosím sluníčko,
posviť ještě maličko,
ať nemusím jít brzo spát
a venku si můžu hrát.
Páťáci a Jana Konopáčová
