Cyklistický výlet 6.třídy
Od čtvrtka 13.6. do 14.6. se 6.třída účastnila dlouho očekávaného třídního výletu. Využili jsme nabídku rodičů Honzíka Kadlečka a zažili jsme dva krásné dny na jejich pozemku blízko Holanského rybníka. Tímto bych chtěla poděkovat celé rodině Kadlečků (včetně babičky i dědy) za jejich starostlivost a pohostinnost. Při příjezdu jsme měli jako sponzorský dar třídě nachystané všechno, co bychom ke stanování mohli potřebovat: limonády, vodu, kelímky, gril i s dřevěným uhlím, papírové ubrousky, ohniště, dřevo, snídani na druhý den aj. Velkým překvapením byly výborné buchty od Honzíkovy babičky upečené pro celou třídu.
Jak žáci prožili celý výlet, nastíní příběh, který napsala jedna z účastnic Natálka Mráčková:
NÁŠ TŘÍDNÍ VÝLET DO HOLAN
Naše dobrodružství začalo nějak tak, že jsme se sešli u tělocvičny v Dubé. Všichni jsme naskočili na kola, udělali jsme pár foteček před odjezdem a vyrazili na cestu. Ze začátku, když jsme jeli do Dřevčic, tak to bylo peklo. Nejen, že před Dřevčicemi byly tři velké kopce, ale měli jsme menší komplikace kvůli tomu, že jedné spolužačce ze třídy několikrát spadl řetěz. Ve Dřevčicích jsme tedy museli zastavit, opravit řetěz a díky tomu jsme se poměrně dost zdrželi. Potom co jsme se opět rozjeli, tak už se celá třída určitě shodne na tom, že to byla pohoda.
Po příjezdu do Holan jsme zaparkovali kola a začali stavět stany (teda kromě mě), jenže co se nestalo. Začalo brutálně pršet! Ale i přes tento velmi hustý déšť všichni stavěli stany, až na jednu skupinu, které se nepodařilo stan postavit, takže se ostatní, kteří už měli postaveno nabídli pomoci. Potom, když přestalo pršet, jsme byli všichni totálně promočení. Pak jsme se převlékli do suchého a následně jsme se nastěhovali, jak do stanů, tak já do chatky na vodě. Pak jsme měli všichni chvíli volno, někdo ho trávil odpočinkem a někdo koupačkou v rybníku. Poté jsme šli všichni společně na slíbenou procházku po Holanech. Moc daleko jsme se nedostali, byli jsme pouze na náměstí. Ale tam nás paní učitelka nechala jít do krámu, takže jsme se tam trochu zdrželi, protože někteří do krámu chodili vícekrát. Poté jsme se vrátili zpět. Když jsme se vrátili, tak bylo pro nás nachystané grilování kuřecího masa. Po jídle jsme opět měli volnou zábavu. Někteří z nás si zkusili krmení papoušků. Pak jsme ještě chvilku nacvičovali akademii, ale trochu se to zvrtlo, ale v tomto příběhu to nebudu rozebírat. Já se v chatě pečlivě připravovala na hraní na kytaru u večerního táboráku. Doufám, že se ostatním má hra líbila. Poslední písničku, kterou jsem u ohně zahrála, byla píseň, kterou jsem vymyslela společně se Zdendou. Myslím si, že se písnička spolužákům líbila a mohl by z ní být třídní hit (brzy vyjde celá verze). Ostatní přemluvili paní učitelku, jestli mohou hrát na schovávanou ve tmě, protože byla posunutá večerka. Po konci hry už byla večerka doopravdy, ale stejně si myslím, že aspoň polovina z nás ponocovala. Přes večer se skoro nikdo nevyspal, protože byla skutečně velká zima.
Když druhý den ráno všichni vstali, šli si posedět ven, ale já jsem zůstala zavřená v chatce a přísahala jsem, že už nikdy nevyjdu ven. Kolem deváté hodiny jsme šli na návštěvu do školy v Holanech, kde nás hned po našem příchodu pan ředitel provedl v jejich nádherné škole. Během prohlídky nás zavedl také do jídelny, kde jsme dostali občerstvení. Mezitím co jsme jedli, si ředitel přinesl kytaru a notebook. Tak jsme si s ním zazpívali Okoř a když jsme dozpívali, tak se všichni učitelé sebrali a šli si povídat do ředitelny. Nás tam nechali o samotě, a protože jsem dostala povolení, že mohu hrát na kytaru ředitele, tak jsem si tam sedla a začala jsem s ostatními dodělávat naší novou písničku. Následně, když se učitelky s ředitelem vrátili, tak jsme šli zpět a dobalili si věci. Pak jsme opět naskočili na kola, my z Holan jsme se pak na cestě oddělili a zajeli rovnou domů. Tento výlet byl super a snad si to někdy zopakujeme.
Tak takové to bylo a bylo toho ještě i víc: fotbal, šlapadla, projížďka na lodičkách, táborák, opékání buřtů, písničky kolem ohně, no prostě bylo to prima! Všichni byli nadšeni a spokojeni.
Mgr. Miroslava Sochová
