O ztracené pastelce /modré/
Mája Belicová /5.ročník/
Byla jedna pastelka, která byla modrá. Jednoho dne se rozhodla, že půjde do lesa na houby. Tak si tedy s sebou vzala: deku, bundu, krouhátko – kdyby se zlomila, pití a něco k snědku. A to vše si sbalila do batůžku. Tak tedy vyrazila. A jak šla tím lesem, zaslechla pláč.
Když přišla blíž, tak uviděla smutnou houbu. Pastelka se jí zeptala: „ Proč pláčeš?“
Houba smutně odpověděla: „ Víš, já jsem smutná, protože kvůli bílým tečkám jsem jedovatá a nikdo mě nechce sbírat.“
Pastelka : „ Aha, tak co kdybych ti je přebarvila na modro?“
Houba: „Ano!“
Pastelka se tedy dala do barvení ….
„Hurá! Už jsem modrá,“ zvolala houba.
„ Tak ahoj a moc děkuji,“ řekla houba.
Když se rozloučili, tak šla pastelka zase o kousek dál. O kousek dál potkala hortenzii a ta naříkala: „Už nechci být bílá, chci zkusit jinou barvu!“
Pastelka jí zaslechla a nabídla, že by jí mohla nabarvit na modro. „Ano, prosím!“ odpověděla hortenzie.
Tak se pastelka dala do barvení. O pět minut později. „Moc děkuji,“ řekla hortenzie.
„Nemáš zač,“ odpověděla pastelka. „Ale už budu muset,“ řekla pastelka.
Pastelka popošla o kousek dál a řekla si, že si dá přestávku. Tak si sedla na nejbližší pařez a jak furt barvila, tak byla tupá. No tak vytáhla krouhátko a okrouhala se.
A když se okrouhala, tak se zarazila. Už byla tma a pastelka si doma zapomněla baterku. Nic neviděla.
Bála se. Udělala si z mechu matraci a z dalšího kousku mechu polštář. Deku použila svou. Zachumlala se. Probudila se až ráno. Ráno ,když se probudila, tak zjistila, že je kousek od svého domečku.