O ztracené pastelce /modré/

Mája  Belicová /5.ročník/

Byla jedna pastelka, která byla modrá. Jednoho dne se rozhodla, že půjde do lesa na houby. Tak si tedy s sebou vzala:  deku, bundu, krouhátko – kdyby se zlomila, pití a něco k snědku. A to vše si sbalila do batůžku. Tak tedy vyrazila. A jak šla tím lesem, zaslechla pláč.

Když přišla blíž, tak uviděla smutnou houbu. Pastelka se jí zeptala: „ Proč pláčeš?“

Houba smutně odpověděla: „ Víš, já jsem smutná, protože kvůli bílým tečkám jsem jedovatá a nikdo mě nechce sbírat.“

Pastelka : „ Aha, tak co kdybych ti je přebarvila na modro?“

Houba: „Ano!“

Pastelka se tedy dala do barvení ….

„Hurá! Už jsem modrá,“ zvolala houba.

„ Tak ahoj a moc děkuji,“ řekla houba.

Když se rozloučili, tak šla pastelka zase o kousek dál. O kousek dál potkala hortenzii a ta naříkala: „Už nechci být bílá, chci zkusit jinou barvu!“

Pastelka jí zaslechla a nabídla, že by jí mohla nabarvit na modro. „Ano, prosím!“ odpověděla hortenzie.

Tak se pastelka dala do barvení. O pět minut později. „Moc děkuji,“ řekla hortenzie.

„Nemáš zač,“ odpověděla pastelka. „Ale už budu muset,“ řekla pastelka.

Pastelka popošla o kousek dál a řekla si, že si dá přestávku. Tak si sedla na nejbližší pařez a jak furt barvila, tak byla tupá. No tak vytáhla krouhátko a okrouhala se.

A když se okrouhala, tak se zarazila. Už byla tma a pastelka si doma zapomněla baterku. Nic neviděla.

Bála se. Udělala si z mechu matraci a z dalšího kousku mechu polštář. Deku použila svou. Zachumlala se. Probudila se až ráno. Ráno ,když se probudila, tak zjistila, že je kousek od svého domečku.