Učit se a spát ve staré neobydlené budově sušárny chmele z druhé poloviny 19. století jsme si mohli vyzkoušet opravdu na vlastní kůži. Dobrodružství začalo besedou s paní Monikou Šimonovou, která nám přišla velmi zajímavě popovídat o sušárně – k čem sloužila, co v ní během těch století bylo. Hltali jsme ji očima a měli hodně zvídavých otázek. Pokračovalo to jídlem a přípravou spaní. A kde jsme spali? Tematicky – přeci na zemi (měli jsme však moderní karimatky a spacáky). Ale to pravé dobrodružství nás teprve čekalo – díky bouřce nám nešla chvilku elektřina a museli jsme prokázat dostatek odvahy, abychom to vydrželi. Pomohlo nám k tomu vymýšlení pohádek a příběhů, při kterém nám nad hlavou létali netopýři. Nakonec jsme všichni statečně usnuli a ráno vstávali jako rybičky… Za tento nevšední zážitek moc děkujeme paní starostce a i rodičům, že nám to dovolili.
Druháčci
